Povídkář

Dívám se na fotku tvoji,
Tak je to jediné, co z tebe mám,
Chci mít v ruce ruku tvoji,
Chci mít pocit, že to štěstí mám,

Závidím růži, co hladí tvou tvář,
I lístku, který padá sám,
Cítím jakous zvláštní,
Když obrázek tvůj v sobě mám.

Chci znovu slyšet z úst tvých smích,
Chci ve spánku počítat tvé vrásky,
Chci zakusit náš první hřích,
Sklízet sladké ovoce tvé lásky.

Dost již bylo samoty, co spaluje,
Nový úsvit čeká nás,
Vše špatné se vzdaluje,
Jen slunce a láska hřejí nás.

Chci cítit dotek tvojí dlaně,
Lehký jako pírko, silný jako lev,
Chci cítit pohled plaché laně,
Ať mi v žilách bouří krev.

Pro tebe bych snesl i to,
Co básník zve modré z nebe,
Šel bych klidně větrem, pouští,
Jen za polibek od tebe.

Hladit jemnou tvoji líc
A vlasy jako vodopád,
Co jen mohu já chtít víc,
Snad ať má to rychlý spád.

Spoustu dní jak blázen čekám,
Nerozhodnost sžírá mě,
Před tvým domem srdce smekám,
Vem si jej a hrr na ně.