Povídkář

Sobota v noci. Sedíme tu snad sto let u stolu a čekáme, až začnou hrát tu naši a pořád nic.

Prostě typická vesnická diskotéka. Nic pro nás, velký kluky. Jsme sice vesničani, ale Eva a Vašek nejsou to pravé ořechové.

A pak to začalo. Velmi podivný skřek…

Usmál jsem se na celou partu, když se rozezněl refrén:

„The way I mate, the way I mate, the way I way I way I mate
I call a girlie girlie in a wae-oh
I call a girlie girlie in a wae-oh!“

Na tohle jsme čekali. Naše chvíle je tu. Vyskočili jsme od stolu a začali z plna hrdla křičet slova songu od Rednex. Naběhli jsme doprostřed místnosti a začalo to pravý peklo. Skákali jsme, tancovali jsme šlapáka jako správní vidláci. Tohle jsme trénovali.

Dopředu, do boku, skok sem, skok tam, otočka, dřep a dup!

Bylo nás asi deset, takže to fakt vyniklo.

Lidi po nás koukali jako po hvězdách. To víte, čistý gumáky a nový montérky udělaj z chlapa Chlapa.

A pak před nás předstoupila ONA. Začala zpívat první sloku a my nad ní slintali jako hladoví psi.

Byla perfektně oplácaná, prostě krev a mlíko. Přiskočil jsem s ní a řekl:

„Smím prosit?“ A tančili jsme až do rána…

Neděle ráno. Je mi hrozně špatně a třeští mi hlava. To zase byla noc.

Rozhlížím se po pokoji. Na nočním stolku je nějaký vzkaz. Je podepsanej Helča a vypadá, jako by ho někdo pozvracel.

Rozevřu ubrousek, v jehož rohu je pod kusem čehosi, co nechci vědět, co to dřív bylo, napsáno Stodola club.

Už vím, tam jsme včera s partou pařili. Celou noc střízlivej. Tak to je mi blbě z té hudby.

Začínám číst…

Milý Josefe,

I když ono to slovo milý ztratilo význam ve spojení s tebou. Včera, pokud si to pamatuješ, jsme se potkali ve Stodole. Z dálky jsi vypadal mile, hezky ses usmíval. Dokud vám nedonesli to pátý pivo. Pak ses začal tvářit jako debil. Úsměv se změnil do grimasy přejeté zebry a začal jsi kývat hlavou mimo rytmus hudby. A pak začali hrát Rednex, ty jsem milovala. Ode dneška je nesnáším.

Vstal jsi ty i ta tvá banda a dopotáceli jste se k parketu, který byste nenašli, nebýt servírky, která vás od vašeho stolu asi dva metry od parketu, nenavedla. Jinak byste pařili asi venku.

Ale na to, jak jste byli opilí, vám to docela šlo. I když vaše formace se rozpadla po The way I mate. Přestoupila jsem před vás v půlce písničky a začal vás usměrňovat.

Tys to asi blbě pochopil a s přitroublým úsměvem jsi ke mně doběhl, poblil mi NOVÝ botičky, nahodil úsměv totálního dementa a řekl jsi mi:

„Poď si hodit hrbem, káčo.!“

Když jsem řekla ne, tak jsi mě znovu poblil. Zavolala jsem tátu, toho jsi taky pozvracel.

Být tebou šáhnu si na hlavu. Budeš tam mít asi otisk jeho boxera. No a pak ses na tátu vrhl a v půlce usnul nebo co. Spadl jsi na zem a zůstal ležet. Ale zase začali hrát Rednexy, tys vstal a za křiku:

„The Way I mate.“ ses odpotácel v baru, na kterém jsem našla tenhle papír a napsala ti tenhle vzkaz. Asi tě to blití po všem kolem začalo bavit, tak jsi mě ohodil znova i s papírem.

Jo a táta ti vzkazuje, že ti přijde vyrazit zuby.

Ahoj Helča

Zasmál jsem se, protože to určitě není pravda. Vstal jsem z poblité postele. Sakra, někdo mi pozvracel postel. Fuj!

Vtom přišla máma.

„Ahoj mami.“

„Nazdar. Ty vypadáš.“

„Co potřebuješ?“

„Znáš nějakou Helču?“

Přikývl jsem.

„Je tu její táta. Chce si s tebou promluvit.“

Sakra. Sáhl jsem si na hlavu a našel zmíněný otisk. A pa jsem ho uviděl. Dvoumetrovej chlap, kterej měl na čele napsáno Vrah.

Koukl na mě a hromový hlasem pravil:

„Můžem jít k tobě do pokoje.“

The Way I mate…