Povídkář

Noc temná jako žádná jiná.Noc, za které se dějí temné rituály.Noc,za které se lidé bojí byť jen otevřít okno.Noc, stvořená pro temná stvoření a jejich lovce.Mě.Jsem lovec zla.Za nocí jako je tato vycházím a hledám místa, na kterých se shromažďuje temná energie.Můj šestý smysl mě k těmto místům táhne přesně a neomylně.
Dnešní noc je ale něčím zvláštní.Temná energie je všude kolem.Smysly mě však dovedly k místu,kde by tato energie být neměla,avšak tohle místo pulzovalo zlem,až mě z toho bolely spánky.Nebylo to ani pohřebiště Keltů ani opuštěné skladiště a právě proto mě tohle místo děsilo.Byl to kostel.
Podle "oblaku" energie to vypadalo,že se Bůh tohoto místa zřekl.Opatrně otvírám dvoukřídlé dubové dveře.Uvnitř kostela je tma.Až na jediné místo.Oltář.Před ním sedí malá,shrbená postavička a zřejmě se modlí.Přicházím blíž,kuši nataženou.I přestože je 21.století,nic se nevyrovná staré dobré kuši se stříbrnými hroty.Dávka ze samopalu totiž zabere sotva na zombie.
Vtom mě můj zvláštní smysl donutil zastavit.Během okamžiku jsem zjistil proč.
Tma jakoby se kolem mě začínala stahovat.Sílil ve mě pocit,že tohle místo dávno neslouží jako boží stánek.Cítil jsem přítomnost něčeho,co by mě dokázalo rozdrtit pouze myšlenkou.Vtom se postavička otočila,ale něco se mi na tom nezdálo.Když mi došlo co,polil mě studený pot a po zádech se mi přehnala ledová lavina.Postava otočila pouze hlavou.Tělo zůstalo,tak jak bylo.,,Vítej,Lovče.Očekávali jsme tě."promluvilo to na mě.Ve chvíli,kdy jsem se chystal pronést formuli,která měla tu věc oslabit,se tomu stvoření rudě rozzářily oči.,,Doprdele"ulevil jsem si.Pak se tma zhmotnila do podoby asi třiceti černočerných válečníků se sakra ostrými meči.
Poznal jsem hned,kdo tito válečníci byli podle znamení na čele,Patřily temnému elementu ohně. Proč temného? Každý element měl kdysi dávno dvě povahy,dobrou a špatnou.Ale jeden nekromant se rozhodl tyto dvě složky rozdělit.Tak vznikly dva druhy elementů.Temné a světlé.
Zpátky k válečníkům.
Věděl jsem,že proti nim ani kuše nic nezmůže,ale pozdě tahat svěcený meč,protože temné postavy se velmi rychle přesunuli blíž ke mně,až jsem cítil jejich energii a začaly se mi před očima dělat mžitky. Musel jsem ustoupit o dva kroky dozadu,aby mžitky zmizely.První z nich mě zasáhl opravdu nečekaně.Naštěstí mě udeřil štítem,naneštěstí mě odpálil na kamennou sochu.Tělem mi projela ostrá bolest.Ale to už se chystal druhý temný rytíř na svůj výpad. Tentokrát jsem uskočil včas.A měl možnost tasit meč.
Ten modře zazářil a celý kostel jakoby se prozářil světlou energií.Tělem se mi přelévalo příjemné teplo a vracela se mi síla.Přízraky ustoupily. Zřejmě je překvapilo, že Excalibur nebyl zničen.Toho prvního to překvapilo tak,že si nechal useknout hlavu.Rozpadl se v prach.Druhý válečník už ale překvapený nebyl a zaútočil. Dopadl stejně jako jeho společníci.Prach jsi a v prach se obrátíš.Očistil jsem si oděv a otočil se k oltáři.Postavička už neseděla,ale vznášela se metr nad zemí a vypadala naštvaně.Hořelo velmi starou zlobou a nenávistí.Vytáhl jsem krucifix a pověděl formuli,která stvoření oslabila.Aura kolem něj zeslábla.,,Kdo jsi?" zeptal jsem se.,,Já jsem Arael." Temný element ohně.Ale jak se dostal ven z pekelného žaláře v Acheronu?Opět jsem letěl vzduchem,ale pouze na kamennou plochu a nemohl jsem se zvednout.Už jsem věděl,čí mysl jsem to cítil na začátku.,,Mohl bych tě zabít,ale to bys nikdy nespatřil zkázu tvého rodu.Zkázu celého tohoto světa.Až se setkáme příště,nebudu tak milosrdný." S těmito slovy mě poslal do bezvědomí.Když jsem se probudil,bylo už ráno a lidé se scházeli na ranní mši. Arael říkal něco o konci světa a to znamená jedno.Musím do Vatikánu pro radu.

Jak jsem řekl, tak jsem také udělal. Cesta rychle uběhla a já ani za dvanáct hodin stál na Svatopetrském náměstí. Rázoval jsem si to středem do doby, než mě zastavili dva gardisté. ,, Kam si myslíte, že jdete?"" Pravda, vypadal jsem zanedbaně, ale to už jiné nebude. Posunul jsem si klobouk hlouběji do čela, abych lépe viděl. ,, Jsem tu, abych informoval papeže o konci světa. " Jelikož neveřili, musel jsem se prokázat. Ale. jak se mám prokázat? Něco ve stylu Já jsem Shot, lovím démony a nečisté síly a vracím je do pekel? Ne, to není ono. Ukázal jsem jim tedy Excalibur, posvěcený v roce 1499 papežem Alexandrem VI. Jelikož zrovna nezářil oním pověstným světlem, tak ho nepoznali. A zaútočili. Byli celkem rychlí, ale ne dost. Složil jsem je jednou rukou na hromadu. Tou druhou jsem mával bratru Řehořovi, který mi běžel vstříc. ,, Kolikrát jsem ti říkal, aby jsi nosil znak, který tě opravňuje ke vstupu?" ,, Hodněkrát, bratře." Kdyby věděl, že jsem ho přetavil na stříbrné kulky....
,, Do čeho jsi se dostal tentokrát?" ptal se, sotva jsme opustili prostor náměstí a vstoupili do baziliky Sv. Petra. ,, Tohle je velký. Někdo pomohl Araelovi ven z Acheronu." ,, COŽE?" Viděl jsem, jak bratr Řehoř zesinal. ,, Když jsem minulou noc vyrazil na lov, můj šestý smysl mě zavedl do míst, ve kterých bych nečekal přítomnost temné energie. Byl to malý kostelík uprostřed nějaké vísky. Vešel jsem dovnitř a narazil jsem na Araela a jeho temné bojovníky. ty jsem zlikvidoval, ale nebylo to jednoduché. Poté jsem pronesl tu oslabovací formuli. Mimochodem, zabrala. Pak mi Arael řekl, že mě nechá žít, abych viděl zkázu svého rodu." Obličej bratra Řehoře potemněl a zvážněl ještě víc. ,, Zřejmě se bude snažit osvobodit i své temné bratry Illidana, Astoriana a Charaka. Musíš je najít dřív a zlikvidovat je dřív, než je najde Arael. Pojďme do papežské knihovny, kde snad najdeme místa, na kterých se za posledních 5000 let projevili podivné úkazy jako extrémně silná tornáda, ničivé povodně a drtivá zemětřesení. Na těchto místech pak začneme hledat místa, kypící temnou energií." A s těmito slovy na rtech zrychlil krok a odebíral se směrem ke knihovně. Následoval jsem jej s úsměve mna rtech a obavami v srdci. Tohle bude zajímavý.